Energie dětem

Vojtíšek se narodil s neurologickým syndromem M–CM. Jeho syndrom je vzácný a pojí se s řadou dalších diagnóz. Od miminka rehabilituje a dochází na různé terapie, kterými se rodiče snaží podpořit jeho opožděný psychomotorický vývoj. Vojtíškovo tělo je asymetrické, pravou část těla má větší oproti levé. Nejvíce výrazné je to v oblasti obličeje a u pravé dolní končetiny. Sehnat pro něj dobře padnoucí obuv je náročné. Má nízký svalový tonus, pohybuje se neobratně a nekoordinovaně. Často je velmi unavený. Navštěvuje speciální logopedickou třídu pro děti s kombinovaným postižením. A ve školce mu pak s běžnými úkoly pomáhá asistent.

Na začátku roku Vojtíšek prodělal úraz páteře a byl letecky převezen do Motola. Následovalo dlouhodobé ležení a klidový režim. Následek úrazu přinesl horší zdravotní stav jak fyzický, tak psychický. Jeho chůze je velmi nejistá a přidalo se výrazné kulhání. Je viditelná zešikmená pánev a vybočený bok. Svalový tonus se ještě více oslabil a prohloubilo se špatné držení těla. Po psychické stránce se u něj výrazně zhoršily stavy paniky, strachu a úzkosti. Nemůže být chvíli sám, neustále se ujišťuje o přítomnosti jiné známe osoby.

Nyní nutně potřebuje kvalitní rehabilitační péči, která zlepší jeho poúrazový stav, posune ho ve fyzické kondici, ale zároveň mu pomůže v lepší soběstačnosti a sebeobsluze, což ho učiní šťastnějším a spokojenějším.
Dejte Vojtíškovi svou energii, ať se může jeho stav zlepšovat. Děkujeme!

Marečkovi neřekne nikdo jinak, než Majďa. Hned po narození, kdy byl tento usměvavý chlapeček chvíli bez kyslíku, začal špatně dýchat, proto skončil v inkubátoru. Během pár hodin se jeho stav stále zhoršoval, a tak ho převezli na JIRP do Fakultní nemocnice v Ostravě. Tým lékařů bojoval o jeho život. Nakonec po úspěšném boji vyslovili diagnózu - pravostranná hemiparéza, paréza brachiálního plexu, hypotonie (velké svalové napětí), k tomu dětská mozková obrna, lehká psychomotorická retardace a absence řeči.
Pro rodiče to byl obrovský šok, protože nic nenasvědčovalo tomu, že si z porodnice neodvezou zcela zdravého chlapečka. Přesto se nevzdali. S Majďou neustále cvičili a rehabilitovali. Jeho stav se pomalu zlepšoval, a protože je Majďa velký bojovník, začal dělat pokroky.

Dneska už vidí a slyší, dokonce začal ve dvou letech i chodit, tomu by při narození lékaři vůbec nevěřili. A to díky cvičení Vojtovy metody, u které si s maminkou dost pobrečeli. Teď navštěvuje pravidelně fyzioterapeuty a ergoterapeuty, hipoterapii, canisterapii a často jezdí do lázní.

Majďu nejvíc trápí jeho pravá ručka. Má v ní přetrhané nervy a ty se už jen tak nespraví, nebude nikdy funkční. Proto se sám neoblékne, ani neumyje. Ale i tak to nevzdává, hodně cvičí a doufám, že mu pomůže ortézka. Taky ho trápí, že nemluví. Rodiče se s ním naučili znakovou řeč a snaží jakkoliv dorozumět.

Majďovi hodně pomáhá intenzivní cvičení, plavání, hipoterapie, lázně a také speciální logopedie. Na to všechno ale potřebuje rodina finance, které v tak náročném programu chybí. Dejte proto Majďovi svou energii. Pevně veříme, že Majďovi společně pomůžeme!

Šárinka se narodila jako zdravé miminko. Sice předčsaně, ale byla zdravá. Vývoj probíhal jako u každého zdravého dítka a její rodina se těšila na moc pěkný život s vytouženou holčičkou.

V roce a půl se to ale změnilo. Šárinka ještě nestála, a tak začala série návštěv lékařů a rehabilitací. Ve 2 letech šli rodiče se svou holčičkou na EMG a genetiku, kde byla potvrzena spinální svalová atrofie typ II.

Jde o progresivní genetické nervosvalové onemocnění, dochází k postupnému ubývání svalstva, a tedy schopnosti se pohybovat. Postiženy bývají více dolní končetiny než horní, nemocní také mívají potíže s polykáním, později i s dýcháním. Šárince zajišťuje pohyb invalidní vozíček. Není schopna se postavit na vlastní nožky a s řadou další věcí potřebuje pomoc svého okolí.

Po mentální stránce je v pořádku, jen tělíčko ji neposlouchá. Proto potřebuje neustále cvičit, posilovat, rehabilitovat, navštěvovat lázně a další. Většinou jde o vysoké částky, které neproplácí zdravotní pojišťovna a proto na mnohé rehabilitace a pomůcky musí rodiče získat peníze, kde se dá.

Šárinka chodí do klasické mateřské školy, kde má asistentku. Je velmi společenská, komunikativní, veselá, hodně zvídavá a přátelská. Má ráda zvířata, a proto s ní rodiče jezdí na hipoterapie. Miluje vodu, takže lekce plavání navštěvuje od osmi měsíců. Se zjištěním diagnózy se rodině život otočil naruby, ale nevzdávají se. Snaží se Šárince co nejvíce usnadnit život, proto potřebují od ostatních pomoc s úhradou drahých rehabilitací. Vidět úsměv na Šárinčině tváři je pro ně největší odměnou a pohonem v dalším úsilí.