Energie dětem

Matteo se narodil v roce 2007 jako naprosto zdravé miminko. Velmi brzy se však začal chovat podivně, nekomunikoval, byl i agresivní, později ani nemluvil. Tím se změnil i život celé rodiny, která se nakonec rozpadla. V roce 2009 navíc chlapci diagnostikovali v Motole, i v Thomayerově nemocnici, těžký dětský autismus s mentální retardací.

Maminka nakonec zůstala se třemi syny sama, a veškerá péče o Mattea zůstala jen na ní. Vzdala se dobrého zaměstnání, všech koníčků, zálib a všeho, co jí přinášelo radost. Stala se z ní maminka na plný úvazek, která celé dny pečuje o nemocného Mattea.

Tehdy u nich začal boj s touto nemocí. Po dlouhém vysilujícím čase maminka zjistila, že nad nemocí nelze zvítězit. A tak už nebojuje. Naučila se s ní žít a jen ji trochu korigovat. Ušli společně s Matteem velký kus cesty. Ve svých pěti letech přestal nosit pleny, začal být velmi zvídavý, snaživý, až v sedmi letech začal mluvit.

Dnes je Matteovi 11 let, je však na úrovni zhruba čtyřletého dítěte. I přes to je to velký pokrok, protože jeho mozek byl pouze na základní vývojové úrovni. Navštěvuje speciální školu v Praze 10, kde mu museli, kvůli jeho současnému zdravotnímu stavu, upravit školní docházku. Je to jinak hodný a citlivý kluk.

V současné době u něho pomalu nastupuje puberta a jeho zdravotní stav se zhoršuje. Zhoršení nastalo i tím, že jeho starší bratři se mu velice vzdálili, jsou již dospělí a mají své životy a zájmy. Matteo začal trpět depresí, stavy úzkosti, poruchou příjmu potravy a velice se upnul na maminku. V tomto těžkém období začal Matteo chodit na canisterapii, která mu velmi prospívá. Naprosto neuvěřitelný vliv na psychiku chlapce má malý boloňský psík, který je moc společenský a citlivý. Lékaři mamince nakonec doporučili, aby pořídila synovi právě boloňského psíka, který bude korigovat těžké depresivní stavy.

Na pejska ale maminka nemá peníze. Věnujte Matteovi svou energii, po naplnění celých 100 % zaplatíme mamince celou částku. Chlapec tak dostane malého kamaráda, kterému už teď vymýšlí jméno...

Osmiletá veselá Amálka se měla původně narodit jako zdravé miminko. V těhotenství její maminky nic nenasvědčovalo, že by to mělo být jinak. Ihned po narození však byla Amálka přidušená. Proto bylo nutné ji okamžitě rozdýchávat. Navíc měla nízkou hladinu cukru, nechtěla moc papat, a tak byla převezena na metabolickou kliniku do Prahy. Tam se zjistilo, že se jí netvoří cukr, má sníženou činnost štítné žlázy, a je velmi hypotonická. Rodiče dostali léky a šli domů.

Ihned docházeli na rehabilitace, kde cvičili Vojtovu metodu. Amálka ale neprospívala. Její hypotonie byla veliká, nedržela hlavičku, nepřetáčela se a glykémie nebyla stále v pořádku. Ve třech letech měla velkou hypoglykémii a musela být uvedena na čtyři dny do umělého spánku. Poté se dělala další vyšetření, při kterých se prokázalo, že se Amálce netvoří růstový hormon. Proto jí ho začali každý den vpravovat do žíly.

Díky přetrvávajícím rehabilitacím, lázním a různým terapiím se její stav i vývoj o dost zlepšil. Dokonce se posadila, začala se plazit a lézt po čtyřech. Zlepšení bylo patrné i po mentální stránce. Amálka se nyní pohybuje na vozíčku, v kočárku nebo v chodítku, stále nosí plenky a navštěvuje školu, kde se jí moc líbí a je mezi dětmi velmi spokojená.

Její rodiče by si moc přáli, aby se postavila na nožičky a aby byla tak sama schopná ujít aspoň pár metrů. V tom Amálce mohou pomoci další speciální neurorehabilitace. Ty jsou však velice drahé a rodinný rozpočet na to už nestačí. Proto prosíme naše milé uživatele, aby se zapojili a dali Amálce svou energii. Společně zajistíme její další vývoj v životě. Děkujeme!

Zjištění, že se mamince narodí dvojčátka Filípek a Šárinka, byla ta nejlepší zpráva, kterou si kdy dovedla představit. Až do osmého měsíce těhotenství se zdálo, že bude vše jako obvykle. Maminka šla dokonce v 35. týdnu těhotenství sama do porodnice, kdyby začal předčasný porod, který bývá u dvojčat častý. Nakonec porodila spontánně v 37. týdnu.

Den, před odchodem domů, se mamince stala zvláštní událost, která Šárku poznamenala na celý její život. Malá Šárka neměla ani dvě kila, proto byla sestřičkami po kojení dokrmována. Bohužel ji však nenechaly odříhnout. Po chvíli bylo vidět, že se děťátko dusí. Sestřičky ihned začaly s panem doktorem jednat, který nechal Šárku připojit na přístroje. Ultrazvuk nakonec ukázal “výpadky mozkové tkáně”, jak bylo uvedeno ve zprávě.

Jakmile maminka s malou Šárkou přišla domů, začala cvičit Vojtovu metodu, i 6x denně. Pro tak malé děťátko to byl velký šok, proto u toho hodně plakala a následně její dvojčátko Filípek také. Na psychickém stavu rodiny nepřispěl ani fakt, že od nich jejich tatínek odešel. Maminka se psychicky zhroutila, proto se o děti začaly starat jejich babička a maminčina sestra.

Statečné Šárce je nyní 13 let a je kvadruplegička. Díky dětské mozkové obrně nemluví a komunikuje se svým okolím pouze pomocí očního kontaktu. Její maminka jí moc dobře rozumí a proto s ní komunikuje jako s jejím zdravým bratříčkem Filipem.

Jak postupně Šárka roste, přestává jí stačit její stávající vozíček. V MHD po Brně to ještě jde, ale při jakýchkoliv delších výletech spíš trpí. Proto s ní maminka už neabsolvuje tolik návštěv u babičky na Slovensku, kterou má tolik ráda. Ráda by jí zakoupila vozíček nový, avšak ho zdravotní pojišťovny neproplácí celý. S doplatkem můžeme mamince společně pomoci. Věnujte milé Šárce svou energii a při naplnění 100 % jí vozíček doplatíme. Děkujeme, že se také zapojíte.